V létě loňského roku odstartovaly ve Spojených státech amerických problémy na finančních trzích. Po většinu druhé poloviny roku 2007 se mluvilo o tzv. hypoteční krizi. Američané si totiž navykli používat hypotéky na kde co. Když ale ceny nemovitostí, kterými ručili, poklesly, a úroková míra tím zákonitě vzrostla, významně narostl i počet lidí, kteří svůj dluh nebyli schopni splácet.

Americké banky, které byly naopak zvyklé půjčovat kde komu, to zaskočilo. Řada z nich se dostala do problémů. Ty byly o to horší, že od tzv. subprime hypoték (řekněme rizikových hypoték, kde zvýšené riziko představovala právě ztížená schopnost klientů splácet) je odvozena řada finančních nástrojů, které prostřednictvím finančních trhů kolují různě po světě. A tak nejen, že rekordní odpisy různých cenných papírů zaznamenaly gigantické americké banky jako Citigroup či Merrill Lynch, ale také ty evropské. Deutsche Bank a britská Northern Rock byly doslova vystaveny runům na banku (snaha mnoha lidí vybrat najednou co nejvíce svých uložených peněz). Další „obětí" byla například švýcarská UBS.

Proč oběť v uvozovkách? Protože, pokud investuji špatně a tyto špatné investice se mi vrátí v podobě ztráty, nejsem oběť. Je jedině dobře, když následky špatných rozhodnutí svého investora pořádně zfackují. Je to totiž jediný účinný prostředek, jak špatným investicím zabránit do budoucna.

Bez zásahů shůry by přišla korekce, pravděpodobný dočasný pokles ekonomické aktivity a snad i poučení. Jenže pokles si nemohou dovolit politici ani Federální rezervní systém (Fed - americká centrální banka). Politici proto, že by byli zvoleni jejich političtí oponenti; Fed proto, že by si lidé možná vzpomněli na to, že centrální banky tu nebyly vždy a peníze nevymyslely, jen je kdysi ovládly.

Prezident USA George Bush tak představil velkolepý a velkorysý plán, jak lidem, kteří nejsou schopni splatit to, co si vypůjčili, pomoci. Krom zmrazení úrokové sazby se má lidem, kterým nejvíce hrozí ztráta bydlení, hypotéka převést pod „ochranu" Federálního úřadu pro bydlení a stát jim hypotéku bude pomáhat refinancovat. Kvůli blížícím se volbám tak jdou veškerá pravidla stranou, důležité je, nerozzlobit voliče.

Fed, který je vážně podezřelý z toho, že ještě pod vedením legendárního Alana Greenspana nafoukl realitní bublinu, když ve snaze předejít hospodářské recesi snížil klíčovou úrokovou sazbu na začátku tisíciletí z šesti na jedno procento, opět „zasahuje" a opět snižuje úroky. Navíc pumpuje na trh dodatečnou likviditu, aby ochránil banky (rozuměj špatné investory), a to v době, kdy dolar, kterého je všude až moc, nikdo nechce, a jeho hodnota tudíž prudce klesá.

Podle mnohých analytiků se ekonomika USA v létě vzpamatuje a vrátí se k růstu. Nemyslím si to. Záplava dolarů, kterých se zbavují všichni po celém světě - dolar byl dosud nejdůležitější rezervní měnou centrálních bank, obchodovala se v něm ropa atd., a tak ho mají všichni spousty - dolar ještě více srazí. Pokud Fed bude pokračovat v pumpování likvidity na trh, k čemuž se přidá i deficitní hospodaření federální vlády, inflace brzy vyskočí na dvouciferná čísla a USA se ponoří do deprese. V „nejlepším" případě se podaří pokles odsunout, ale o to bude horší.

Závažnější je ale jiná věc. Závažnější pro budoucnost. Fakt, že tatíček prezident a maminka Fed vždy pomůžou, ať už dcerušky a synáčkové zlobili sebevíc, povede jedině k tomu, že se to bude celé opakovat. Protože proč do toho nejít znovu, když nemáme co ztratit?

Porušování pravidel ve jménu „ušlechtilých" cílů považuji za levicové, nekonzervativní, hloupé a nebezpečné. Nejen USA se to nepříjemně vrátí.